Neobyčejně obyčejný a nesmyslně šťastný život.

O karlovarském pánu

9. 10. 2008 14:01
Rubrika: Nezařazené | Štítky: láska , nenávist , nevděk , pomoc , přátelé , rodina , zlo

O karlovarském Pánu

V Karlových Varech, krásném lázeňském městečku, se kdysi dávno jednoho dubnového dne narodil matičce její první synek. Jaká to radost zavládla v celé rodině a po příbuzenstvu! Všichni se z něho radovali, starali se o něj a těšili se z jeho pokroků. Po pár letech se mu narodil ještě bratříček, jakoby tomu prvnímu z oka vypadl, a do rodiny tak přibyla další živoucí radost.

Ale neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a tak se stalo, že tatínek začal maminku zlobit, a proto ho maminka musela poslat pryč. Zůstala na výchovu svých dvou synů vlastně sama, ale starala se jak mohla a přála jim jen toho nejlepšího.

Synáčci rostli, už to nebyli žádná batolata, a byli moc šikovní. Mamince srdce jen plesalo samou radostí z toho, jaké děti to má. A ten starší, Jan se jmenoval, už jako malé dítě za komunismu přeprodával noviny, i když nelegálně(však co podlízat komunistům s legalitou?  Prodával po karlovarských kavárnách květiny z babiččiny zahrádky a čistil lázeňským hostům na ulici boty. Ale protože to mu nestačilo, Jan byl velmi vynalézavý, a tak se stalo, že své první větší peníze vydělal už při Sametové revoluci, kdy mu bylo deset let. Nejprve vyráběl odznaky Občanského fóra a Václava Havla, které následně prodával. Později zjistil, že je efektivnější tyto odznaky jenom lacino koupit a následně s 200% marží prodat.

Ale toto všechno jeho snažení mělo i svůj negativní dopad. Protože se často pohyboval v lázeňské zóně, viděl, jak bohatí hosté sem přijíždějí a zafixoval si to jejich bohatství do své stále ještě vlastně dětské hlavičky. Dále začal trpět pocitem nedostatku lásky...snad proto, že ho o část ´´oloupil´´ jeho mladší bráška, snad v tom bylo tatínkovo zlobení, jeho nešťastné první dětské chození, možná kolektiv ve škole...toť tajemství.

Toto všechno si s sebou později dovezl Jan do Brna, kde se dostal na studia. Ale karty jeho života se zamíchaly, některé se ve víru velkých změn v životě poztrácely, zašantročily, jiné se zase přichomejtly, staré a doposud schované dopady jeho častého pohybu v blízkosti mocných se začaly nořit pomalu na povrch. Srdce a duše velmi citlivého chlapce, kterého dříve dokázala rozlítostnit až k pláči kdejaká maličkost, se pomalu začala obalovat bahnem a blátem sobeckosti, namyšlenosti, lži a přetvářky, pýchy a neskromnosti. A co bylo úplně nejhorší, Jan začal ničit životy i lidem kolem sebe. Dívky, které ho milovaly jen využíval, své známé chytal na své lži a za Janem se začala tvořit cesta mrtvých, zbídačených a zubožených srdcí.

Ale co by to bylo za Boha, kdyby Janovi neseslal pomocné anděly v podobě lidských bytostí, kteří po sice dlouhé a úmorné práci Janovi ukázali, jaké jsou pravé hodnoty života a zároveň i to, že Jan v sobě má sílu vyházet zase ty zlé karty do popelnice a pohledat ty ztracené dobré karty.

Jan i celá jeho rodinka, maminka a bráška, zase mohli šťastně žít, Jan se zanedlouho oženil a měl čtyři krásné a moc šikovné děti, byl dobrým manželem a příkladným otcem, vybudoval největší firmu na marketing ve střední evropě a spřátelil se Billem Gatesem, pořádal koktejl party pro přátele, s rodinou jezdil v létě na dovolenou na jachtu a přes rok učil své děti hrát golf, rodině věnoval všechen svůj volný čas a občas vzpomínal na všechna ta zraněná srdce a pomocné anděly a chválí Boha za to, jak krásný život teď může žít a že mu dal možnost se vrátit na správnou cestu a neodvrátil se od něj.
Zobrazeno 2001×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio